Sergijev Posad - nejposvátnější město Ruska

Přemýšlíte kam za ruskou historií? Potom si nesmíte nechat ujít návštěvu města Sergijev Posad, kde na relativně malé ploše najdete tolik kulturních skvostů, jako nikde jinde. Pokud jste o tomto městě nikdy neslyšeli a přemýšlíte, že sem začnete plánovat cestu, na řádcích níže vám Sergijev Posad představíme a doporučíme, jaké památky stojí za vidění.

Stručné ohlédnutí za historií města

Toto ruské město mající přes sto tisíc obyvatel se nachází nedaleko Moskvy, pouhých 75 km východním směrem. Krom ohromujících historických památek je častým turistickým cílem i pro jeho snadnou dostupnost. Sergijev Posad je součástí tzv. zlatého prstence (skupina významných ruských měst severovýchodně od Moskvy) a jeho historie je opravdu bohatá. Abychom pochopili kulturní hodnotu města, pojďme v krátkosti nahlédnout do jeho minulosti. Starší generace ho zná pod jménem Zagorsk, které v roce 1930 dostal na počest komunisty Vladimira Zagorskeho a měla být tak zničena jeho duchovní hodnota. Původní jméno mu bylo vráceno zpět v roce 1990.

První zmínka se datuje k roku 1337, kdy významný středověký myslitel jménem Sergej postavil na návrší dřevěný chrám, který zasvětil sv. Trojici. Po jeho vypálení Mongoly byl vystaven znovu, ale z kamene a v roce 1452 byl zde Sergej Radoněžský prohlášen za svatého. Důležitou roli hrál v této oblasti i car Ivan Hrozný, který zde byl pokřtěn a přebudoval ho na pevnost s věžemi a kamennými zdmi. V roce 1744 mu Alžběta Petrovna udělila titul lávra, což znamená pravoslavný klášter velkého významu, který má i jiné funkce než duchovní. Tímto označením se v Rusku pyšní jen dva kláštery. Celý komplex tvoří dnes kolem padesáti budov, které mají pro pravoslaví velký význam. Dominantou, která sem přitahuje většinu turistů, je právě Sergijevova lávra sv. Trojice. Tento klášter je jeden z nejsvětějších a nejnavštěvovanějších v Rusku, v roce 1993 byl dokonce zapsán na seznam UNESCO.

Cesta do města a klášterního komplexu

Sergijev Posad leží nedaleko Moskvy a nejrychleji se sem dostanete z moskevského Jaroslavského nádraží, které do města vysílá jak osobní vlaky, tak rychlíky. Toto nádraží leží hned u stanice metra Komsomolskaja. Cesta do Sergijev Posadu trvá necelou hodinu. Z cílové vlakové stanice je to poté asi deset minut chůze k Sergijevově lávře sv. Trojice.

Jaká místa musíte v Sergijev Posadu navštívit

V Sergijev Posadu je toho tolik k vidění, že vám jeden den stačit nebude. Nabízíme vám tedy přehled nejkrásnějších a nejzajímavějších budov, které stojí za to navštívit:

V první řadě je téměř nutností vidět klášterní komplex. Než do něho však vkročíte, vystoupejte při cestě z nádraží na vyhlídku nad řekou Končurou, která vám poskytne dechberoucí pohled na celý areál a uvidíte opravdu kouzelná panoramata. Dále se cestou zastavte na Krásnohorském náměstí, odkud je také krásný výhled a najdete zde mnoho pouličních stánků s občerstvením a typickými ruskými suvenýry.
Vstupní bránou Nanebevzetí se dostanete ke kapli Narození sv. Jana Křtitele ze 17. století, kterou nechal vystavět známý ruský kupec G. D. Stroganov. Dále, v severní části se nachází jedna z nejkrásnějších staveb, bývalý Carský palác. V něm sídlí Moskevská teologická akademie, která zde v roce 1870 zřídila chrám Panny Marie Pomocné. Ten je vyzdoben freskami žáků právě této školy.
Konečně se dostáváme k hlavní dominantě celé lávry, a to k chrámu sv. Trojice. Ve stříbrné rakvi jsou zde uloženy ostatky Sergeje Radoněžského a většinou před ní stojí nekončící fronta poutníků.
Dalším architektonickým skvostem, který stojí za zmínku, je nejkrásnější ruská zvonice z konce 18. století měřící 88 metrů. Budov je v komplexu opravdu hodně, ne všechny jsou však veřejnosti přístupné. V areálu totiž bydlí kolem tří stovek mnichů.
Pokud si budete chtít odpočinout a vrátit se k světskému životu, navštivte Muzeum matrjošek, kde si lze prohlédnout expozici panenek a dozvědět se více o jejich historii. První matrjoška prý byla vyrobena právě v Sergijev Posadu.

Tento ruský Vatikán vás zajisté nadchne, i když nejste věřící. Doporučujeme si zaplatit povolení k pořizování fotografií, protože po první minutě si určitě nebudete chtít fotit jen budovy, ale také umělecká díla uvnitř.