Tipy na cestu

Tipy na cestu do Ruské federace

Zde jsou některé tipy na cestu do Ruska  konkrétně St. Petěrburgu paní Marie:

Registrace v Rusku

Registrace víza přes OVIR – nutné do 3 dnů po příjezdu a nejlépe začít ihned, protože nevíte předem, kolik úřadů nakonec budete muset oběhnout…, OVIR má navíc na svých stránkách zastaralé informace, takže uvedené kanceláře už na dané adrese vůbec nesídlí.

Mně se podařilo zaregistrovat až čtvrtý den pobytu. První den jsem přiletěla až večer a během následujících pracovních dnů jsem běhala od jednoho úřadu k druhému. Nejprve jsem šla na adresu v mém průvodci – tam mi řekli, že musím jinam. Hledala jsem tedy na internetu a šla na adresu úřadu dle okrsku, kde bydlí má kamarádka – ubytovatelka. Úřad pro tento okrsek ale zcela logicky sídlí v okrsku jiném.

Hledaly jsme podle mapy a až téměř u úřadu zjistily, že ani mapa není správná (ač nejnovější!), protože ukazuje cestu směrem, kde ve skutečnosti stojí zeď…

Po obejití celého bloku, tzn. dalších několik km, jsme došly na uvedenou adresu a zjistily, že úřad byl již před půl rokem přestěhován jinam.

Následovalo hledání další adresy… Nakonec nám další známá doporučila ruskou cestovní agenturu, která mi registraci udělala hned za 1200 rublů a ještě s informací, že jsem porušila zákon, protože jdu pozdě…

Z toho plyne ponaučení, že nelze věřit informacím na ruských stránkách, někdy ani mapě a ruský úředník je na svém místě pouze od toho, aby vám vydal “bumášku”, nikoli však přebytečné množství informací.

Vyhledávání informací na ruském internetu

Informace na ruských internetových stránkách bohužel nesouhlasily ani v jednom případě, kdy jsme něco dohledávali.

Kamarádi mě chtěli vzít na salsu a našli na internetu několik míst a termínů, kdy a kde se pořádaly večery salsy – čtyři večery jsme strávili objížděním těchto míst, nicméně salsu jsem nakonec v Petrohradě netančila ani jednou.

Potraviny a stravování

Je nutné kupovat balenou vodu – voda jako taková je sice kvalitní, ale horší je to s potrubím, kterým prochází. Vodu z kohoutku nepijí ani místní.

Nejkvalitnější ruská vodka je Diplomat (1l stojí do 300 rur) – u levnějších značek údajně hrozní otrava.

Maminka kamarádky dlouho pracovala jako manažerka obchodu s lihovinami a zakázala mi koupit cokoli jiného než Diplomat – nevezme si prý na svědomí, že se mi otráví celá rodina 🙂

Bylo mi doporučeno nejíst v levných restauracích a nejíst nikde pirožky s houbami a masem – v Rusku pořád ještě není zvykem chodit často do restaurace tak jako v Evropě, takže kvalita mnohých restaurací je značně pochybná.

V každém případě je dobré vzít si s sebou slivovici, případně jinou dezinfekci žaludku, protože nikdy nevíte, co sníte, a i když víte, tak nevíte, jak vám potom bude.

Já jsem si dala na doporučení kamaráda bliny v ruském řetězci Teremok – další dva dny jsem pila pouze silný černý čaj 🙂

Průměrná večeře v restauraci stojí od 500 – 700 rur, bliny s čajem pro dva cca 300 rur.

Letiště v Petrohradě

Na ruských letištích netolerují nadváhu u zavazadel a i velice přísně prohlíží obsah příručních zavazadel.

Ve frontě přede mnou se zavazadly několik lidí platilo za překročení povolené hmotnosti, zatímco v Praze a jinde v Evropě většině mých známých prochází i několikakilová nadváha!

Památky v Petrohradě

Nejvíce mě zaujaly v Petrohradu památky, které ani nebyly v mém průvodci, ale našla jsem je náhodou nebo díky doporučení ruských kamarádů:

Kostel svaté trojice – bílý kostel s modrými kupolemi posetými zlatými hvězdami.

Muzeum vody – nejmodernější muzeum, které jsem kdy navštívila.

Do většiny památek se platí dvojí vstupy – pro Rusy a pro cizince – cizinci platí několikanásobek ceny pro domácí.

Pouze do Alexandrijského divadla na balet bylo jednotné vstupné jak pro cizince tak pro místní – nejlevnější  lístky od 750 rur a daly se sehnat každý den  ještě před samotným představením.

U vstupů do jednotlivých památek se může stát, že budete muset platit další poplatky za vstupy např. na kolonády, vstupy na vyhlídky, výstavy a do dalších budov nacházejících se v areálu, kam se už jeden vstup platil.

Komunikace

Domluva i v samotném centru města je možná pouze rusky. Kamarádka mi to vysvětlila tak, že většina Rusů stále žije v představě, že Rusko je světová velmoc, která jiný jazyk nepotřebuje. Potkala jsem tam i další mladé lidi s vysokoškolskými diplomy, kteří opravdu mluvili pouze rusky!

Doprava

Funguje tam dobře hromadná doprava, kde kromě metra, trolejbusu, autobusu a taxíku jezdí ještě tzv. maršrutky (do AJ to kamarádi překládali jako road taxi) Autobusy a maršrutky mohou mít stejná čísla, ale fungují jinak a cena je jiná:

  • jízda autobusem stojí 19 rur a platí se řidiči vždy při výstupu – autobus jede podle jízdního řádu a staví na každé zastávce
  • jízda maršrutkou stojí 27 rur (nebo více, pokud jedete do příměstských oblastí) a platí se při nástupu – staví pouze na vyžádání

První den mě kamarádka z centra poslala domů převléknout se na večer do divadla. Do centra nás vzali známí autem, takže jsem vůbec netušila, jak jsme se tam dostali. Bylo mi sděleno jen číslo autobusu jak zpět a informace, že na třetí zastávce vystoupit. Já samozřejmě nastoupila do maršrutky, o jejichž existenci jsem v tu chvíli neměla ani ponětí, a čekala na třetí zastávku. Když jsme vyjížděli z města, tak jsem si říkala, že asi něco nehraje, ale ještě jsme nestavěli, takže asi nějaká objížďka… Za chvíli mi to nedalo a šla jsem se zeptat řidiče. Ten ale uměl rusky ještě méně než já, protože byl z Uzbekystánu. Naštěstí měl v autobuse kamaráda (jinak nikdo další necestoval) a ten mi vysvětlil, jak funguje jejich městská doprava. Moje okružní jízda po průmyslové oblasti za městem a předměstích trvala dvě hodiny a divadlo jsem nestihla. Zato jsem si v ruštině popovídala o Uzbekistánu:-)

Je také možné zastavit jakékoli auto a požádat o svezení, ale platí se za to – cena dohodou.

Oblékání

Rusové mají tendenci se hodně strojit a vzhled je pro ně nejvyšší prioritou. U mladých lidí není vůbec možné podle oblečení odhadnout, jak si finančně stojí, protože jsou všichni na naše (evropské) poměry poněkud přestrojení a všechny finance jdou na oblečení a vzhled celkově.

Rozhodně se vyplatí vzít si s sebou na cestu pěkné oblečení.

Ruský charakter

Američané o nás často říkají, že jsme “always frowning, depressed, nation of complainers” a jakmile se mezi Američany někdo chvíli neusmívá, tak už si myslí, že má nějaký problém. V Rusku je to zřejmě naopak a já věčně se usmívající, jsem si kdekoli v metru a na veřejnosti připadala opravdu divně se svým úsměvem a také na mě občas bylo i tak pohlíženo, že asi mám problém 🙂 Na můj úsměv mi tam za celou dobu kromě kamarádů nikdo úsměvem neodpověděl.

Na druhou stranu i když se Rusové pořád nesmějí, tak jakmile se s nimi dáte do řeči, zjistíte, že jsou velmi srdeční a přátelští (pokud zrovna nestojíte někde v davu v tlačenici, protože tam jde v Rusku veškerá ohleduplnost a srdečnost stranou).

Zvláštnosti a postřehy

Až na pár výjimek, není nikde klimatizace.

Rusové mají tradici fotit se v den svatby u významných památek nebo na jiných zajímavých místech, takže je možné potkat svatebčany kdekoli včetně muzea.

Vše je v Rusku mnohem větší než u nás: vzdálenosti, paláce, náměstí, davy lidí, ale třeba i obyčejné okapy na domech.

Je tam dost volně pobíhajících psů, jejichž průměrná velikost odpovídá asi tak německému ovčákovi – u nás tolik oblíbenou čivavu nebo jezevčíka jsem vůbec neviděla, zatímco volně pobíhající rotwailer nebyl ničím výjimečným.

Mimo centrum není večer příliš dostatečné osvětlení – především na sídlištích.